Ráda si čtu citáty. Je jedno, zda jsou to citáty o životě, přátelství, lásce, zklamání... Prostě miluju číst ty moudra shrnutá do pár slov. Občas si říkám, jak je ten lidský jazyk neuvěřitelný. Jen pár slov stačí k vyjádření lidských pocitů, nad kterými jsme normálně schopni přemýšlet nejen hodiny ale i dny a týdny...
Každý z těch citátů mě většinou nutí hodně přemýšlet. Přemýšlet nad tím, že každý z nich tak skvěle vystihuje určité situace, kterými jsem si prošla, vystihuje bolest, kterou jsem cítila, vystihuje naději, kterou nikdy neztrácím, vystihuje postoje, ke kterým jsem postupně došla...
Vždycky si jeden citátů zamiluju a byla bych schopná rozebírat jeho podstatu a pravdivost na několikastránkové eseje... Momentálně mám pár posledních dnů naprosto originální citát mé milované návrhářky Coco Chanel...
Přesně tak... "Nezajímá mě, co si o mě myslíš... Já na tebe nemyslím vůbec..." Jak výstižné a trefné :)
Je pravdou, že k určitým postojům a názorům člověk dochází až s postupem věku. Klasické moudro - čím starší, tím moudřejší... Když jsem tohle slyšela v období puberty, myslela jsem jen na to, že tento citát vyřkl nějaký starý dědek a mně to může být naprosto ukradený, protože já jsem už dost moudrá, abych se dokázala správně rozhodovat a správně vnímat svět a věci kolem sebe...Protože já tomu přeci už jako náctiletá rozuměla nejlíp :)
Když se podívám zpátky na toto období mého života a na mé názory a mínění o lidech a světě kolem mne, musím se opravdu smát. Kdyby mi někdo řekl, že o pár let později se budu na vše dívat ve zcela jiném světle a můj žebříček hodnot obsadí opravdu podstatné věci, asi bych ho považovala za dalšího inteligenta, co si hraje na strašně chytrýho a... Ne, vlastně bych ho ani neposlouchala :)
Ale pár let uteklo a já si můžu vychutnat víkendový večer v klidu domova se sklenicí dobrého vína a ve světle svíček jen tak relaxovat a vzpomínat na to, že můj pohled na svět byl opravdu tolik naivní....
Bylo mi -náct a život jsme si užívaly na maximum. Bary, večírky, kamarádi, zábava... Spánek nebyl potřeba a myšlenky na budoucnost se vztahovaly jen na další sobotu a na to, kam se půjde. Pojem zodpovědnost se vztahoval jen na to, abychom neztratili mobil a mohli tak psát rodičům SMS s originálním odůvodněním, proč přijdeme o hodinu (hodiny) později. Byla to léta zábavy, užívání si, pocitu, že svět patří jen nám...
Nicméně každý z nás (až na ty nejsebevědomější výjimky) žil tím, že se srovnával s druhými. Každý žil s myšlenkami, co si o něm myslí okolí. Když se podívám zpět, uvědomuji si, kolik času jsem ztratila tím, že jsem přemýšlela, co si o mě myslí okolí. Při oblékání, při posezení s přáteli, ve škole, při seznamování se s novými lidmi... V hlavě mi pořád vrtal ten malý červík, který mě nutil srovnávat se s ostatními, zpětně uvažovat, co jsem měla udělat jinak, co jsem měla říct jinak,... Jenomže teď už vím, že právě kvůli tomuto srovnávání, kvůli přemýšlení nad tím, co si o vás myslí okolí, jen zabíjíte sami sebe. Předstíráte, že jste to, co z vás chtějí ostatní mít a vaše vlastní já jen tiše přihlíží a trpí.
Někdo, kdo mi byl velmi blízký mi jednou řekl :"Kašli na ostatní!Kašli na to, co si o tobě myslí!Kašli na to, co si myslí o tom, jak žiješ svůj život!Protože je to tvůj život, který žiješ jen jednou a pokud ho nebudeš žít za sebe ale za ostatní, je to promarněný čas." A já si uvědomila, že je to dokonalá pravda.
Přestala jsem se ohlížet na ostatní a začala naplno dělat to, co jsem chtěla jen a jen já bez ohledu na názory ostatních. Šla jsem za tím, co jsem chtěla, díky čemuž jsem mohla cestovat, dělat práci, která mne naplňovala, prožívat každý den na maximum... Okruh přátel se najednou zmenšil na minimum, ale ten pocit naplnění uvnitř mě samotné za to stál. A stojí za to dodnes :)
Je mi jedno, co si o mě myslí ostatní. Říkám to, co cítím, dělám to, co chci, jdu za svými sny a neztrácím čas s těmi, co za to nestojí. Protože žít život s ohledem na mínění druhých je opravdu jen ztráta času.
