Dvě čárky přináší největší dar

Když mi před rokem začalo touto dobou být trošku divně, říkala jsem si, že ta extrémní únava a nevolnost jsou kvůli vyčerpání z práce... Z čeho taky jiného že? Po pár dnech mi ale došlo, že něco je jinak. Nebyla jsem to prostě já. A když jsem se tedy konečně rozhodla vyčůrat na ten malý proužek papírku a uviděla po pár vteřinách dvě drobné čárky, nevěděla jsem, zda se mám smát, brečet, začít hysterčit, nebo začít slavit.

Každý by mi nejspíš hned odpověděl, že je to úžasný a báječný a že musím být neskonale šťastná, ale popravdě, několik následujících minut mě přemohly spíše ty horší emoce. První, co mě napadlo bylo to, že přece teď nemůžu mít prcka. Je čas, kdy chci budovat kariéru, kdy se ráda chodím bavit, kdy ještě nejsme s přítelem tak dlouho spolu, kdy ještě nemám na to mít takovou zodpovědnost (i když už nejsem nejmladší :) ). Hlavně mě ale napadlo, že já přece nebudu nikdy moct být dobrá matka, protože rozhodně nejsem ten typ, co se rozplývá nad každým kočárkem a vždy jsem dávala přednost štěňátkům před malýma drobkama - klidně mě za to ukamenujte, ale holt nejsem dokonalá.

Když jsem konečně došla k umyvadlu umýt si ruce a podívala se do zrcadla, všechny ty pochyby sice pořád bloudily mou hlavou, ale taky se objevily další. Objevila se představa, že uvnitř mého těla, pod mým vlastním srdcem začne za chvíli bít ještě jedno. Začne tam růst malej prcek, co je zcela závislý na mě samotné. Co mě bude potřebovat a milovat čistou a jedinečnou láskou. V tu chvíli jsem si poprvé sáhla na břicho (ještě žádné nebylo) a uvědomila jsem si, že vše ostatní jde od toho okamžiku stranou, protože jediné co je důležité je to, že mám v sobě malé miminko, které potřebuje jediné - moji lásku.

A tím začalo období, kdy jsem si začala užívat těhotenství a věnovala se hlavně jedné jediné věci - odpočinku :) Nástup na rizikové těhotenství hned v prvních týdnech zní sice strašidelně, ale ony dny plné polehávání a času, který můžete věnovat knížkám, které jste si léta odkládali, taky není k zahození :) Navíc mě napadlo tolik témat, o kterých bych se ráda podělila, že nyní je načase začít :)

A proč to píšu? Píšu to proto, že vím, že ne každá, která na těhotenském testu objeví dvě čárky začne skákat dva metry vysoko samou radostí. Píšu to pro ty, které jsou plné pochybností o budoucnosti, o sobě samé, které trápí rozporuplné pocity... Občas jsem si říkala, že to nezvládnu, že to byla chyba, že nejsem připravená... Ale víte co, na tohle se nedá připravit, prostě to přijde, když osud uzná za vhodné. Ale na konci čeká to nejkrásnější v životě, do náruče vám totiž dají malého pomačkaného andílka a jakmile se poprvé podíváte do jeho očí zjistíte, že všechno dává smysl a že od té chvíle už víte, kdo je středobodem vašeho života.

zdroj: www.tichezpravy.cz

A´t je to jakkoliv těžké, ať vás trápí jakékoliv obavy, stojí to za to... :)