Hra na pravdu a na lež

Po dlouhé době jsem se rozhodla udělat pořádek ve všech časopisech, co se mi doma už měsíce kupí. Ve většině z nich nebylo nic kloudného ke čtení, tudíž to šlo velice rychle. V jednom z nich jsem však narazila na zajímavý článek "Hra na pravdu".

V podstatě dokonalá ukázka toho, jak si sami vytváříme vlastní iluze a svůj vlastní svět. Před kamarády rozhodně nepřiznáme, že náš partnerský život není až tak úplně dokonalý a že místo toho báječného prince na bílém koni máme doma normálního chlapa, co má rád fotbal a pivo. Rozhodně nepřiznáme, že vůbec nic nestíháme a místo toho si hrajeme na dokonalou šéfku, co má vše pod kontrolou a v pohodě stíhá svůj seznam od A do Z.

Když se tak zamyslím, dělám to já a myslím, že i všichni lidé kolem mě, které znám. Neboť při bližším prozkoumání jejich výrazů v obličeji a zejména jejich pohledů při našich debatách mi dochází, že když přede mnou básní o tom, jak jsou po tom rozchodu naprosto v pohodě, že je jim dobře samotným, že jim nevadí špatný kolektiv v práci, atd...., že lžou nejen mně ale i sobě.

"Nejčastěji lžeme o tom, co bychom chtěli změnit!"

Lhaním si vytváříme svůj svět, ve kterém je vše tak, jak to chceme mít. Ale tento svět není reálný. Možná je opravdu lepší připustit si pravdu, která sakra bolí, ale aspoň budete žít v realitě a ne ve snu, ze kterého se jednou ať tak či tak budete muset probudit. A čím později, tím hůř.Růžové brýle jsou fajn, ale nesmíte je nosit po celý život, mohlo by se stát, že jednoho dne zjistíte, že žijete pouze v iluzi.Je lepší snažit se zamakat na realitě, aby byla lepší a bližší našim ideálům :)



reakce na článek Ivony Horváthové Souralové (Marianne 05/2013)